Historie

KAŠTIEĽ BOCIAN

HISTORIE ZÁMKU BOCIAN

Zakladatelem rodu Paluďajů (Paluczky, Pallugyay, Palugyay, Kis-Palugyay, Nagy-Palugyay) byl Ladislav, který žil ve druhé polovině 13. století a měl tři syny. Rodové panství v Palúdzce získal darem v roce 1286 Ladislavův vnuk Ondřej (1286 -1307). Jeden z Ondřejových potomků, Ján z Palúdzky, byl ve službách krále Ladislava. V roce 1385 obdržel od královny Marie za své zásluhy statky v Haliči (podíly na panství Przemysl a na osadách Demetrewicz, Deško, Jemnice, Pleševice a Popovice). Jeho potomci však o tyto statky přišli. V roce 1534 daroval liptovský starosta Ľudovít Pekry majetek a sedmnáct poddaných v Ľubeli Jánu Palúdzkému, hejtmanovi likavského hradu, a jeho snoubence Dorotě z Lazova. V roce 1537 toto darování potvrdil císař Ferdinand I.

Od konce 18. století vlastnil Jan z Palúdzky také statky v Beňušovcích a Svatém Kříži. V polovině 16. století vedl Ján Palúdzky před Liptovskou stolicí spor s Tomášem Záborským o řadu liptovských pozemků. Po vymření příbuzných bodovských zemanů v Bodicích v polovině 16. století patřily statky v Bodicích a Pavčině Lehotě také zemanům Palúdzkým. Nejstarší rodová privilegia jim spolu s erbem udělil v roce 1476 Matyáš Korvín. Starší genealogové je spojovali s rodinou Hunt-Poznanovci. Tento vztah však nebyl dosud prokázán. Král Ferdinand II. Štýrský někdy v letech 1618 až 1637 potvrdil Paludajům spolu s Pongrácovými právo na mýto v Palúdzce a Jalovci. Původní privilegium se nedochovalo, ale Paludajové ho předložili na zasedání stolice 30. března 1701. V 17. a 18. století se rod rozšířil z Liptova do Hontianské, Bratislavské, Šarišské, Zemplínské, Gemerské, Biharské, Pešťské a Boršodské provincie.

Základy rokokově-klasicistního zámku, známého jako Bocian, pocházejí z konce 16. století. Jeho současná podoba vznikla po empírové přestavbě v roce 1826. Jedná se o jednopatrovou budovu, původně obklopenou parkem. Hlavní vchod je orientován na jih a zámek je zastřešen mansardovou střechou. Součástí zachovalého areálu je také hospodářský dvůr. Původní renesanční zámek nechal postavit Gašpar Paluďaj (Palugyay) na přelomu 16. a 17. století vedle zámku svého bratra Františka. První zmínka pochází z roku 1604, další pak z roku 1664. V té době byl již společným majetkem pěti synů Stefana Palugyaye (†1680), syna výše zmíněného Gašpara.

Jeden z bratrů spolumajitelů byl i Matej Paluďaj, zakladatel gemerské větve, který zůstal spolumajitelem až do počátku 19. století, ale trvale žil v Gemerské Panici (Gömörpanyit). V 17. a 18. století vlastnili většinu panství přímí potomci zmíněného Stefana – jeho syn Martin Paluďaj (*1676 – †1748), jeho syn Alexander Paluďaj (*1717 – †1765) a jeho syn Gašpar Paluďaj (*1765 – †1834). První dva z nich pravděpodobně trvale žili na panství a nakonec zemřeli. Gašpar žil a zemřel v Gemerské Panice. Přestavba a rozšíření původního panského domu na zámek v 18. století byla umožněna díky finančním prostředkům Gašparova syna Wolfganga (Farkase) Paluďaje (*1792) a jeho příbuzných z gemerské větve. Majetek rodu se pak rozšířil sňatkem s hraběnkou Johannou Pletrichovou (*1802 – †1850).

Protože příslušníci gemerské větve v poslední třetině 18. století rodové sídlo natrvalo opustili, zůstalo panství téměř výhradním majetkem zmíněného Wolfganga Paluďaje. Část patřila Jakubu Ambrózovi Paluďajovi. Získal ji za zástavu 8366 zlatých a 66 denárů, které zapůjčil odcházejícím členům gemerské větve – Alexovi a Petrovi Pavlovi Paluďajovým.

Na počátku 19. století se po odkoupení podílu Jakuba Ambrože Paluďaje stal jediným majitelem panství liptovský místodržící Wolfgang Paluďaj (*1792 – †?) a jeho první manželka hraběnka Johana Pletrichová. V roce 1826 nechali zámek přestavět v empírovém stylu. Svědčí o tom nápis na hlavním průčelí zámku, který se dochoval dodnes.

Podle pozemkové knihy z roku 1859 byl jediným majitelem Móric Palugyay a celý majetek spravoval advokát (fiskal) Ladislav Bobrovnický. Po Wolfgangově smrti užíval zámek jeho syn Móric Palugyay (*1823 – †1874) s první manželkou Otílií a druhou manželkou Ilonou, roz. Rádovou. Nějakou dobu zastával také funkci liptovského místodržitele a v roce 1874 na panství zemřel. Po jeho smrti rozdělil Okresní soud v Liptovském Mikuláši dědictví mezi jeho čtyři děti: Otílii (*1869), později provdanou za Františka Palugyaye (*1845 – †1925), Mórica (*1871 – †1944), Martina (*1872 – †1895) a Oskara (*1874 – †1912). Mezi nimi se proslavil zejména Dr. Móric Palugyay mladší (1871-1944), liptovský starosta v letech 1906-1910, císařsko-královský komoří a rada. Kromě let, kdy zastával úřad liptovského starosty, žil většinu času v Budapešti, kde se v roce 1894 oženil s Olgou, rozenou Gerhardovou (*1875). Tito dva manželé získali panství od příbuzných v roce 1902. Jejich syn Wolfgang Palugyay (*1898 – †1977) emigroval do USA a zemřel v New Yorku. Protože jeho bratr Dr. Nicholas Palugyay (*1900) se neoženil a zemřel bezdětný v Madridu, tato větev rodu vymřela po meči smrtí Wolfganga Palugyaye, neboť se mu ze dvou manželství narodily pouze dvě dcery, Rosemary a Veronika.

V roce 1925 koupil celý zámek i s pozemky od dědiců za 1 300 000 korun statkář Peter Andreánsky (*1874 – †1943) a jeho manželka Marie, rozená Gilániová. Poslední majitel panství byl statkář Peter Andreánsky byl v Palúdzce oblíbený a podporoval místní kulturní život. Po velmi úspěšných letech přišly neúspěchy, způsobené především světovou hospodářskou krizí, a Andreánsky byl nucen majetek prodat. V roce 1932 se tak dostal do rukou rodiny Zuffových. Koupila ho Elena Žuffová, rozená Kováčová, Oľga Žuffová, rozená Šimková, Želmira Žuffová, rozená Kucháriková a Želmira Stodolová, rozená Žuffová.

 

Po druhé světové válce byl zámek opraven a přestavěn. V 50. až 60. letech 20. století byl zámek sídlem Státních statků v Palúdzce. V 70. letech 20. století byl znovu renovován a na severu přibyla ubytovací zařízení. Od roku 1984 sloužil jako hotel a restaurace, ale po privatizaci zůstal nevyužitý, což se změní s naším projektem Residence Kaštieľ Bocian.

ZAJÍMAVOSTI

Podle pověsti dostal zámek své jméno podle čapí rodinky(Bocian znamená v českém překladu čáp), která si na jeho střeše pravidelně stavěla hnízdo. Vranovské panství v jeho bezprostřední blízkosti dostalo své jméno údajně proto, že se v jeho okolí vyskytovalo mnoho vran.

V té době Palúckým patřila v obci celkem tři sídla: Bocian, Vranovo a dnes již neexistující starý zámek, který v roce 1880 zakoupila Liptovská stolice pro účely nemocnice.

V roce 1969 provedl profesor Piffl spolu s restaurátorem Mikulášem Štalmachem na zámku rozsáhlý archeologický, architektonický a uměleckohistorický výzkum.

V roce 1985 byla v nedalekém parku před vranovským zámkem instalována socha Juraje Jánošíka od známého akademického sochaře Ladislava Polláka.

GALERIE

    KONTAKT

    Staňte se součástí projektu, který nikde jinde na Slovensku nenajdete a užijte si netradiční kombinaci tajuplné historie a úchvatného luxusu v bezprostřední blízkosti hor a termálních pramenů v jednom z nejkrásnějších regionů Slovenska.